Nepál

Historie nepálského čaje začíná založením prvních čajových zahrad v Ilámu roku 1863 za vlády Jung Bahadur Rany, který dostal semínka čajovníku darem od tehdejšího čínského císaře. Nepálské horské čajové oblasti mají ideální podmínky pro pěstování čaje, a tak mluvíme-li o nepálském čaji, hovoříme pak především o čaji vysokohorském či himalájském. Tento čaj se pěstuje v horských oblastech Nepálu v nadmořské výšce 950 – 2300 m n. m. zejména v oblasti Ilám, který sousedí přímo s indickým Darjeelingem. Způsobem zpracování se nepálské čaje řadí mezi čaje černé, mají však mnohem jemnější chuť a lehčí aroma oproti typickým černým čajům. Pouze malé procento čajů se zpracuje na zelený čaj nebo čaj typu oolong. Stejně jako v Darjeelingu i zde jsou nejdůležitější tři období sklizně: první sklizeň, druhá sklizeň a podzimní sklizeň. Stejně jako se mění barva nálevu během roku dle doby sklizně od světle zlaté, přes oranžovou až po měděnou tak se mění i chuť a vůně od svěží květinové, přes oříškovou, ovocnou až k medové.

#ShowMore#

First Flush – první (jarní) sklizeň, která probíhá zhruba od března do dubna v závislosti na poloze zahrady. První sklizeň nastává po zimním období vegetačního klidu, kdy na čajových keřích vyrazí čerstvé, delikátní výhonky. Typicky mají jarní čaje po zpracování lístky zelené až šedozelené barvy, jasný světlý nálev svěží chuti s příjemnou stopou ušlechtilé hořkosti na jazyku. Vylouhovaný list má výrazně zelenou barvu květinové vůně.

Second Flush – druhá (letní) sklizeň, která probíhá v období od května do června. Čaje z letní sklizně nám dávají velmi atraktivní čaj s nálevem zlatooranžové až červenavé barvy. Je pro ně typická vyzrálejší, plná, bohatá, ušlechtilá chuť s tóny zralého ovoce, jader, ořechů, vzácně pak s muskatelem. Barva vylouhovaného listu se stejně jako u nálevu pohybuje od zlatooranžové po načervenalou, čemuž odpovídá i plné a bohaté aroma.

Monsoon Flush – monzunová sklizeň, která probíhá v období od července do září. Čaj z období deště je výrazné, syté červené až červenohnědé barvy, silného nálevu. Bývá často používán za základ „breakfast blend“ čajových směsí, výrazného nálevu hutné chuti a vůně. Vše je způsobeno vysokým obsahem vody v čajových lístcích v době sběru. Tento čaj ztrácí typickou vysokohorskou lehkost a světlost.

Autumnal Flush – podzimní sklizeň, která probíhá od konce září až do poloviny listopadu. Čaj sklízený v podzimním slunci po období monzunů má světle měděnou až hnědavou barvu a je typický větším listem. Dává nám silný, delikátní nálev měděné barvy a úchvatné chuti zřetelně odlišné od jarních i letních čajů. Vylouhovaný list má nádech měděné až zlaté barvy a sladké aroma.

Historie čaje v Nepálu
Počátky pěstování čaje v Nepálu se datují do roku 1863, kdy král Jung Bahadur Rana obdržel darem semínka čajovníku od tehdejšího čínského císaře. První čajovou zahradu založil ještě téhož roku jeho zeť Gajaraj Singh Thapa – Ilam Tea Estate (100 akrů) a v roce 1865 Soktim Tea Estate (125 akrů), obě v oblasti Ilam. V Ilam Bazaar byla v roce 1873 vybudována první továrna na zpracování čaje.
Přestože byl ve třicátých letech minulého století otevřen první privátní zpracovatelský závod a v roce 1859 je založena první privátní čajová zahrada Budhakaran Tea Estate v Jhapě, čajový průmysl spíše stagnuje, a to až do šedesátých let minulého století, kdy byla britská vláda donucena řešit sociální situaci v Nepálu a obrátila svou pozornost k rozvoji nepálského venkova a tedy i k čaji.. Vláda povolala do Nepálu dárdžílingského pěstitele Mikea Cheneyho, kterého po dvou letech doplnil další dárdžilingský pěstitel Mike Prossor a byly vybrány nové lokality pro pěstování čaje. Do této doby existovalo sedm zahrad v Ilamu a Jhapě o rozloze 951 ha. Společně s Nepal Tea Development Corporation  dosáhli svého cíle v roce 1983, kdy král Birenda Bir Vikram prohlásil pět nepálských provincií (Ilam, Jhapa, Panchtar, Tehrathum a Dhankuta) za oblasti pěstování čaje.

Současnost
Dnes v Nepálu existuje více než stovka čajových zahrad, 41 zpracovatelských závodů, z nových čajových provincií můžeme jmenovat např. Sindhupalchok v sousedství hlavního města Káthmandů. Čajovník se pěstuje na asi 16000 ha, z toho se 9000 ha v oblasti Jhapa využívá pro produkci čaje CTC (crush, tear and curl). Zbylých 7000 ha je svou polohou v horách předurčeno k produkci ortodoxního vysokohorského čaje. Ročně se vyprodukuje asi 13,5 milionů kg čaje, z toho 1,5 ortodoxního. Zbytek (asi 12 mil kg) je zpracován formou CTC, který se z 95% spotřebuje na místním trhu. Nejvýznamnější oblastí pěstování čajovníku pro zpracování formou CTC je Terai v Jhapě. Jhapa jako jediná není horskou oblastí, a tak místní čaje připomínají spíše čaje assámské, popř. jsou identické s čaji z indické oblasti Terai. V Nepálu existuje v podstatě dvojí způsob pěstování a produkce čaje, a to malé soukromé farmy, které vlastní v dané lokalitě továrnu na zpracování čaje formou družstva (těchto malých farem je v současnosti kolem 7000 a hospodaří na zhruba 7000 ha), nebo velké zahrady s vlastní továrnou ať už soukromé či státní. Většina ortodoxního čaje se dnes pěstuje na malých zahradách. Mezi nejvýznamnější oblasti produkce ortodoxního čaje patří Ilam, Dhankuta, Panchthar, Terathum a Sindhupalchok. Více než 90% nepálských čajovníků pěstovaných pro ortodoxní zpracování jsou tzv. china clonal a max.1% china (pěstovaných ze semínek). My víme pouze o dvou nepálských zahradách s čajovníky typu china; první je ona původní královská v Ilamu (Ilam Tea Estate), kde se z těchto čajovníku produkují výběrové, často muskatelové čaje, a druhou je nejmladší a zároveň nejvýše položená nepálská zahrada Meghma (Místo v mracích), která je téměř celá typu china a pouze malá část je osázena asi 200 keři čajovníku typu china clonal (konkrétně Tukdah 78).